PRŮVODKYNĚ 

v 19 letech jsem měla jasno, budu průvodkyně, následovaly roky studií při zaměstnání, na konci "devadesátek" jsem se stala hrdou držitelkou oprávnění pro průvodce, začala pracovat jako delegátka českých lyžařů v Pyrenejích, na počátku tisíciletí se osamostatnila a specializovala na španělsky hovořící individuální a VIP klientelu. V roce 2020 přišel "Černý březen", zahraniční turisté zmizeli a většina průvodců se ocitla bez práce. Strach, že po dlouhých 25 letech přijdu o svou milovanou práci mě přiměl k rozhodnutí, začít provázet v češtině, šílený nápad, osobně neznám žádnou kolegyni, která by se tím uživila, byla to však jediná naděje jak si udržet svou profesi. Když píši tento komentář dělá mě od "Černého března" dva roky a já stále provádím a žiji. Píle, štěstí a schopnost žít z životního minima stačí k tomu, aby byl člověk šťastný a i v dobách nesnadných se mohl věnovat práci, kterou  miluje. 

ŠPANĚLŠTINÁŘKA

Španělština je jedním z mých velkých koníčků, kterému se věnuji od svých 17 let. Ve Španělsku jsem studovala na začátku 90. letech. Více jak 25 let se do Španělska průběžně vracím a považuji ho za svou druhou domovinu. Má práce průvodkyně mi umožňuje být v každodenním styku se španělsky hovořící klientelou, tím neustále zdokonaluji své jazykové schopnosti a prohlubuji své znalosti o této krásné zemi, její kultuře, historii, umění. Již více jak 10 let mi velkou radost přináší možnost pořádat komentované přednášky z mých cest pro studenty španělštiny na Státní jazykové škole, ve Školské ulici,  jedné z nejstarších, pražských  jazykových škol, kde jsem sama studovala a skládala státnice. 

FOTOGRAFKA

Fotografii se věnuji od svých 14 let, kdy mi byl prvně svěřen rodinný fotoaparát, od té doby fotím nepřetržitě, focení je mou vášní a nedílnou součástí mého každodenního života, je prostředkem, který mi umožňuje vyjadřovat své vlastní pocity a vnímání světa kolem nás. Nejraději mám fotografii reportážní a klasický portrét, ráda fotím přírodu, zvířata, sport, vlastně myslím, že můžu směle říci, že kromě válečné a umělecké fotografie, fotím ráda prostě všechno. Fotografie publikuji doma i v zahraničí. Focení pro mě vždy bylo a je  koníčkem, a to i v dobách, kdy jsem se profesionálně věnovala focení svateb, kulturních a sportovních akcí a ateliérovému focení. Díky nevydařené operaci očí v roce 2012 a vzrůstajícím problémům se zrakem jsem před rokem 2020 zakázkové focení pověsila na hřebík a profesionálně, jako externí fotograf, fotím již jen pro agenturu ČTK, s kterou jsme spolupráci navázali na začátku roku 2021, z čehož mám velkou radost, je to pro mě takové ocenění mého dosavadního snažení na poli fotografie. 

DOKUMENTARISTKA ŠPANĚLSKÝCH OSOBNOSTÍ  

Moje láska ke Španělsku, Španělům a španělské kultuře mě přivedla k myšlence začít fotografovat slavné španělské osobnosti. Tento smělý plán se v průběhu let začal měnit v realitu a po více jak deseti letech snažení, se má soukromá kolekce začala skvět významnými jmény španělských zpěváků, tanečníků, architektů, umělců, sportovců, hudebníků, fotografů, spisovatelů,... jako například: Plácido Domingo, José Carreras, Paco de Lucía, Julio Iglesias, nobelista Mario Varga Llosa (Peru), Ricardo Bofill, Fernando Aramburu, Cristina García Rodero, Javier Moro... a k mé obrovské radosti, jakožto španělštinářky, nechybí ani kompletní španělská Královská rodina. Doufám, že nadšení a štěstí bude stát i nadále při mně a i v budoucnu budu mít možnost v tomto krásném koníčku pokračovat.  

SPORTOVKYNĚ DUCHEM

Se sportem jsem začala až v dospělosti, ale brzy jsem mu přišla na chuť a stal se mým koníčkem. Sport je pro mě především zábava a dokonalá relaxace. Je pro  mě spojením příjemného (pohoda duševní) s užitečným (pohoda fyzická). Klíčové jsou pro mě sporty propojené s přírodou a duševnem jako jóga, kterou cvičím pravidelně od roku 2012, turistika, zvláště horská (v horách se cítím šťastná), klasické běžky. Mám ráda také brusle, spíše ty kolečkové, závodně jsem se věnovala freestylu. Srdcovou záležitostí byl pro mě badminton, ale bohužel jde o příliš jednostranný sport, což se začalo projevovat na mém zdraví a musela jsem se ho vzdát, podobně dopadla i lukostřelba, obojí mě velice mrzí, jde o nádherné sporty, díky kterým jsem v praxi pochopila, jak moc je sport pro naše tělo a psychiku důležitý, jak nutné je se hýbat a udržovat se v dobré kondici, vždy bychom však měli sportovat s mírou, úměrnou k našemu věku i fyzické dispozici, prostě na pohodičku :) 

PIANISTKA SRDCEM

Vždy se mi líbila hra na piano a vždy se mi líbily časosběry Heleny Třeštíkové. V mládí se mi zdálo nemožné, že bych se někdy obojímu mohla věnovat. S přibývajícím věkem jsem však začala měnit názor, protože jsem se během života mnohokrát přesvědčila o pravdivosti rčení "když se chce všechno jde". Ke svým 45. narozeninám jsem si zakoupila piano a nemožné se stalo realitou, začala jsem se učit hrát a zároveň vše dokumentovat v podobě online amatérského časosběru. Jsou to už tři roky a nadšení se mě stále drží a doufám, že ještě dlouho bude, protože hudba povznáší na duchu a přináší radost, alespoň já to tak cítím.